Podlahové topení
Podlahové vytápění je v principu velkoplošný zdroj sálavého tepla s rovnoměrným rozdělením teploty po celé ploše vytápěné místnosti. Teplo vycházející z podlahy je pro lidské tělo přirozenější a příjemnější. Teplotní spád (rozdíl teplot mezi stropem a podlahou) je menší (obvykle kolem 3º). Pocit tepelného komfortu je navíc dosažen při teplotách o něco nižších než u konvenčních topných systémů. Díky tomu může být podlahové vytápění v provozních nákladech o něco úspornější než klasické radiátory. Podlahové vytápění také snižuje pohyb prachu v místnosti (je zde minimální rozdíl mezi teplotou podlahy a vzduchu) a tak je vhodné například pro alergiky.
Konstrukce podlahy
Výsledné vlastnosti podlahového vytápění vedle výběru vhodného topného systému ovlivňuje další faktor a tím je konstrukce celé podlahy, kterou tvoří:
- Finální nášlapná vrstva, tedy povrch, který vidíme a se kterým přicházíme do kontaktu (dlažba, laminátové podlahy, koberce…). Použitá nášlapná vrstva má vliv na účinnost podlahového topení v závislosti na jejím přenosu tepla (z tohoto hlediska je ideální například dlažba, ale vhodné jsou i dřevěné a laminátové krytiny).
- Tzv. roznášecí vrstva s úlohou rozložit zatížení podlahy na větší plochu. V této vrstvě jsou uloženy kabely podlahového topení a právě tato vrstva nejvíce ovlivňuje jedinou negativní vlastnost systému – pomalý náběh počáteční provozní teploty a větší tepelnou setrvačnost. Čím je tato vrstva nižší, tím rychleji reaguje na vaše teplotní požadavky. Dříve často používané cementové mazaniny tento problém neřeší – proto se stále častěji používají lité anhydritové (sádrové) potěry jako je Anhyment, které redukují výšku roznášecí vrstvy, a to při větší pevnosti a menší smrštitelnosti podlahy.
- Izolační vrstva, která zabraňuje úniku tepla do základů, ve stropech zároveň slouží jako částečná zvuková izolace proti kročejovému hluku. Tloušťka této vrstvy a použitý materiál ovlivňuje i tloušťku roznášecí vrstvy z hlediska požadovaných pevností podlahy.
Při rozhodování o podlahovém vytápění je proto důležité věnovat pozornost nejen výběru vlastního systému podlahové topení, ale i roznášecí vrstvy a tepelných izolací.
Konvenční potěr
Konvenční cementový potěr vytváří množství jemných pórů, které způsobují ztráty tepelné energie při průchodu trubkou podlahového topení. Vrstva potěru nad podlahovým topením musí být vyšší, dochází tak ke zbytečnému prohřívání většího objemu materiálu. Doba potřebná k prohřátí podlahové vrstvy cementového potěru a dosažení optimální tepelné pohody je cca 3–4 hodiny.
Anhydritový potěr
Moderní anhydritový potěr Anhyment obtéká dokonale a bez pórů trubky podlahového topení, dochází tak rychlejšímu průchodu tepla trubkou bez větší ztráty tepelné energie. Anhyment umožňuje snížení podlahové vrstvy s velmi účinným přenosem tepla a rychlou reakcí na teplotní změny. Doba potřebná k prohřátí podlahové vrstvy Anhymentu je přibližně dvě hodiny.
