Podlahy – Roznášecí vrstva

Dříve se roznášecí vrstvy prováděly z cementových potěrů. V dnešní době byly cementové potěry z důvodu rychlosti provádění, řádově nižších objemových změn a rychlejšího vysychání ve většině případů nahrazeny potěry na bázi síranu vápenatého. Takovým příkladem je i Anhyment. Mocnost vrstvy potěru závisí na stlačitelnosti pružné mezivrstvy, na její tloušťce, na plošném zatížení a na pevnostní třídě potěru. Obecně platí, že Anhyment by měl mít na pružné mezivrstvě tloušťku alespoň 35 mm. Konkrétní minimální tloušťky potěrů pro jednotlivé případy použití lze najít v technických listech výrobců materiálů . Anhyment se nesmí vyztužovat ocelovými sítěmi. Vyztužení jednak není potřeba vzhledem k výrazně nižšímu smrštění materiálu, ale hlavně je přímo nežádoucí z hlediska vznikající chemické reakce mezi ocelí a síranem vápenatým. V závislosti na použitém typu nášlapné vrstvy musí být dosaženo dostatečné rovinatosti povrchu. U Anhymentu je běžně dosahovaná rovinnost do 2 mm na dvoumetrové lati, splňující požadavky normy ČSN 74 4505, což je dostatečné pro většinu typů nášlapných vrstev. Odpadá tím dodatečné vyrovnávání a stěrkování podlahy.

Kalkulátor minimální tloušťky Anhymentu

Průvodce produkty Českomoravského betonu vyžaduje technologii Macromedia Flash.

Potřebné rozšíření si můžete zdarma nainstalovat zde.

Dilatace

Anhyment se vyznačuje téměř stabilním prostorovým chováním. Přesto je nutno kvůli teplotní dilataci a objemovým změnám při tvrdnutí provádět dilatační a okrajové spáry. Dilatační spáry se provádějí vždy v místě dilatací nosné konstrukce, v místě změny výšky potěru, při přechodu mezi plochami s podlahovým topením a bez něho, u místností se stranou delší než 20 metrů a mezi jednotlivými místnostmi v místech dveřních otvorů. Okrajové spáry tvořené páskem z napěněného PE oddělují vrstvu potěru vždy od přilehlých stěn.