Podlahy – Podlahové topení

Systémy podlahového vytápění se pro své nesporné výhody stále více stávají standardním vybavením nejen nových rodinných domů. Snad jedinou nevýhodu podlahového topení, ať již elektrického či teplovodního, je pomalý náběh počáteční provozní teploty a větší tepelné setrvačnost. Tato nevýhoda je dána nutností prohřát vrstvu podlahy nad trubkami podlahového topení, kde platí, že čím je tato vrstva vyšší, tím pomalejší je náběh topného systému a tím déle trvá dosažení optimální tepelné pohody v místnosti. Pro ideální fungování vytápěných podlah je proto zásadní snížení podlahové vrstvy.

Nevýhody cementové mazaniny

Klasicky realizované podlahové vrstvy z cementové mazaniny svými vlastnostmi neumožňují příliš snížení podlahové vrstvy, kdy nad podlahovým topením je nutno položit nejméně 5 cm této mazaniny. Nezbytné jsou výztuže ocelovou kari sítí, problematické bývá dosažení bezvadné roviny podlah.

Výhody Anhymentu

Optimálním řešením pro vytápěné podlahy je použití právě anhydritových litých potěrů Anhyment, kdy výška podlahové vrstvy nad trubkami podlahového topení může být snížena už na 3,5 cm.

Volbou Anhymentu tak lze nevýhody podlahového topení částečně eliminovat. Nezanedbatelnou výhodou tohoto řešení jsou spolu s nižší vrstvou podlahy i nižší náklady na topné energie. Podlahu není nutno dále vyztužovat, díky samonivelačním vlastnostem Anhymentu lze dosáhnout téměř ideální rovinatosti.

Podlahové vytápění

Provedení

Vytápěné potěry se provádí jako plovoucí potěry. Kromě toho je požadováno, aby stlačitelnost izolační vrstvy dl/dš nepřekročila 5 mm, okrajový izolační pás byl silný minimálně 8 mm a umožňoval horizontální pohyb minimálně 5 mm. Pohybům, které potěr v důsledku teplotní změny provádí, se nesmí bránit.

Z důvodu vysoké pevnosti litých potěrů v tahu při ohybu může být jmenovitá tloušťka potěru nad topnými prvky při provozním zatížení 1,5 kN/m2 (bytová výstavba) snížena na 35 mm. To předpokládá v položeném stavu pevnost v tahu za ohybu minimálně 4,1 N/mm2, což zpravidla stačí litým potěrům třídy pevnosti CA C20 F4 (Anhyment AE20, FE20). Trubky podlahového vytápění musí být zkontrolovány na těsnost a během pokládání potěru naplněny vodou. Musí být upevněny tak, aby se nevytvořily zvukové můstky a aby nebylo možné klouzání trubky.

U litých potěrů na bázi síranu vápenatého lze začít se zahříváním již 7 dní po položení potěru. K urychlení postupu stavby se osvědčilo, po domluvě s dodavatelem vytápění, zkombinovat zahřívání ke kontrole funkce se zahříváním k vyzrání pro položení podlahy. Přitom se potěr sedm dní po pokládce zahřeje výše popisovaným způsobem a zahřívá bez přerušení nebo snižování teploty v noci do dosažení zralosti k položení podlahy.

Podrobnější informace k provádění vytápěných potěrů, zahřívání a kontrole funkce najdete ve Věstníku č. 3 – Lité potěry na bázi síranu vápenatého na podlahovém vytápění.

Podlahové vytápění